Konference
Havlíčkův Brod

Památkář, architekt, investor – tři subjekty se kterými stojí a padá kvalita našeho veřejného historického prostoru, tři subjekty kteří ovlivňují, ať si to připouštíme nebo ne, kvalitu veřejného života, tedy života nás všech. Dobré příklady imponují a inspirují, ze špatných je nám zle a nebo alespoň smutno…

Pokud jeden z výše uvedených aktérů v přípravném či realizačním stavebním procesu selže, pak je zhusta zaděláno na problém, který se otiskne v podobě cejchu do tváře naší krajiny, města či vesnice na mnoho let, resp. desetiletí.

Známe to všichni, kdo máme k naší kulturní krajině, k architektuře a k urbanismu pozitivní vztah. Chodíme stále kolem nepovedených staveb v památkových zónách a rezervacích, kolem zničených sakrálních i světských památek, pitoreskních fasád v zastavěných lokalitách sídelních kaší, jenž jsou přilepený na staletá jádra našich obcí, kde míra kreativity investorů a nevkus vytvořily bizarní domy, lemované ploty z tůjí a přistříhlých smrčků. Čím dál více můžeme sledovat měnící se tvář české krajiny, kdy vedle barokní kaple, se k nebesům přibližuje příhradová konstrukce mobilního operátora, či větrná elektrárna.

Pravda, někdy není sentiment na místě a objektivně posouzeno musí výjimečně a ve vyšším zájmu „historie“ „budoucnosti“ ustoupit . Bohužel však ve většině případů tomu důvodu a oprávnění není. Děje se tak, bohužel jen z pouhé neohleduplnosti, arogance nebo naopak z apatičnosti, nevědomosti, ze snahy si věci nekomplikovat, z absence etického a estetického citu, či z neznalosti, což je zřejmě chyba úplně nejzbytečnější…

O špatných příkladech v oblasti architektury a památkového urbanismu byly, v posledních dvaceti letech, popsány snad tuny křídového i novinového papíru, odvysílány stovky hodin televizních a rozhlasových reportáží, uveřejněny tisíce internetových informací, uspořádány byly desítky odborných seminářů a konferenci, ale náprava přichází jen pozvolna… Ano, není to snadno a lehce řešitelný problém, přesto a právě pro to je třeba stále ještě na poli nezoraném pracovat, rozumějme na poli osvěty, na poli posilování novodobého estetického osvícení naší odborné i neodborné veřejnosti. Hlavně je však třeba věřit, že bude lépe. Lépe pro památky, lépe pro architekturu, lépe pro společnost!

Konference v Havlíčkově Brodě si neklade za cíl uspořádat akademický seminář pro teoretiky dějin umění a architektury. Smyslem jejím je upozornit na skutečnosti výše citované, pojmenovat je a diskutovat o problémech a cestách k nápravě. Pozváni budou přednášející, z řad významných českých architektů a renomovaných památkářů, odborníci, kteří mají v Čechách bohaté zkušenosti s památkovým urbanismem. Tito přednášející se budou dělit o svoje zkušenosti a názory o tom jak vzájemně spolupracovat, co děláme v architektuře a památkové péči špatně, ale též i dobře. Sál brodského divadla bude tentokráte určen zejména pro „lidi z praxe“, studenty stavebních škol, řadové projektanty a stavitele, zástupce obecních samospráv z menších měst a obcí, pro úředníky státní správy z oblasti stavebních úřadů, odborů kultury a ochrany životního prostředí a zejména pro vlastníky staveb zasluhující si památkový respekt a v neposlední řadě i pro laickou veřejnost mající k danému tématu vztah.

Památkář, architekt, investor – tři aktéři na poli architektury a urbanismu, tři partneři, tři rivalové. Mnohdy jsou jejich vztahy komplikované, každý akcentuje svoje zájmy, každý má svoji pravdu. Jejich spolupráce není snadná, je však žádoucí a potřebná a to ve prospěch architektonického kulturního dědictví, ve jménu památek. Jsou to oni, kteří mají primární odpovědnost za zachování mimořádného bohatství naší země, dědictví nám zachované po našich předcích.